Počasí aktuálně

Navigace
Reklamní sdělení
Mít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S PageRide je můžete mít i Vy. Založte si je ještě dnes.
Poznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA. Návod jak na to, najdete zde.

Meteorologický slovník...

V meteorologické terminologii se používá mnoho výrazů, kterým většina lidí nerozumí a nebo si je špatně vyloží. Proto jsem pro vás připravil výtah používaných výrazů nejen mezi pozorovateli konvektivních bouří.

 

bow echo, obloukové echo — prohnutá část linie konv. bouří ve tvaru oblouku či luku. Prohnutí linie vzniká urychlením postupu této části díky silnému proudění do zadní části nebo díky downburstům, které vyprodukovaly bouře na linii. V přední části bow echa se často vyskytují silné nárazy větru, případně tornáda. Viz též derechosquall line.

angl. bow echo; slov. bow echo;

derecho — rozsáhlá a rychle se pohybující větrná bouře spojená s linií silných konv. bouří. Derecho může produkovat škody do jisté míry srovnatelné s tornádem, které jsou však převážně orientované stejným směrem (ve směru postupu jevu). Aby se dala větrná bouře klasifikovat jako derecho, musí na většině dráhy bouře být pás škod nebo nárazů větru nad 25 m.s–1 alespoň 400 km dlouhý, s výskytem několika nárazů větru alespoň 33 m.s–1 nebo škodami odpovídajícími tornádu o síle alespoň F1. Rozložení škod v postižené oblasti by nemělo být náhodné z hlediska dob vzniku škod, ale mělo by jasně ukazovat na postup větrné bouře jakožto celku. Viz též bow echosquall line.

angl. derecho; slov. derecho;

squall line — silná forma čáry instability s výskytem více či méně lineárně uspořádaných silnějších konv. bouří. Jednotlivé bouře mohou být zcela oddělené bezoblačným prostorem, nebo jsou naopak propojeny, vzájemně interagují, a vytvářejí tak organizovaný mezoměřítkový konv. systém. Squall line se často vyskytuje před studenou frontou, výjimečně za ní, bývá za ni rovněž považována konvekce tzv. dry line, vyskytující se na severoamerických Velkých pláních. Pokud se squall line vyskytuje před studenou frontou, mohou být doprovodné projevy počasí daleko výraznější než na samotné frontě. Do češtiny se někdy nepřesně překládá jako obecnější pojem čára instability nebo nevhodně jako čára húlav.

angl. squall line; slov. squall line; rus. линия шквалов;

cumulonimbus (Cb) [kumulonimbus] — jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako mohutný a hustý oblak velkého vert. rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá; tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, avšak nemusí s Cb souviset, a srážky, někdy jen ve tvaru virga. Na vývoj Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne.
Vert. rozsah Cb je vždy alespoň několik km, někdy může vrcholek Cb prorůst i tropopauzou. Cb je obvykle komplexem jednoduchých cel, řidčeji se skládá z cely jediné. Vzniká působením intenzivní konvekce, nejčastěji na studených frontách nebo čarách instability. Může se vyvinout i uvnitř homogenní instabilní vzduchové hmoty, často za spolupůsobení orografických faktorů. Pro el. strukturu Cb je charakteristický výskyt centra záporného náboje v  dolní a kladného náboje v horní části oblaku. Kromě toho bývá pozorováno i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je však vázáno na vypadávání srážek. Cb se v letectví pokládá za nebezpečný jev, neboť se v něm vyskytují výstupné a sestupné vzdušné proudy, které dosahují rychlostí až desítky m.s–1, intenzivní turbulencenámraza, el. výboje a  kroupy často velkých rozměrů.
Cb lze dále klasifikovat podle tvaru jako calvus či capilatus. Cb nemá odrůdy, můžeme však u  něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatiovirgaincusmammaarcustuba a  průvodní oblaky pannuspileus a velum. Termín Cb zavedl něm. meteorolog P. Weilbach v letech 1879–1880. Český překlad Cb je dešťová kupa. Viz též elektřina bouřkovározsah oblaku vertikálníprůnik kumulonimbů do stratosféryinformace SIGMETnáboj bouřkového oblakumoment dipólu bouřkového oblakubouře konvektivníelektrony ubíhající.

angl. Cumulonimbus; thundercloud; slov. cumulonimbus; rus. грозовое облако, кучево-дождевые облака;

supercela — konv. bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konv. buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným vzestupným konv. proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50 – 60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího vzestupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radiolokátorem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě vzestupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, předním a zadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krupi prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se silným střihem větru, kde horizontální vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radiolokační odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě vzestupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radiolokátorem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá vzestupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konv. bouřeproud konv. sestupný přední a zadní.

angl. supercell; supercell storm; slov. supercela; rus. сверхячейка;

srážky bouřkové — označení pro konv. srážky, které vypadávají z oblaků druhu cumulonimbus při bouřce. Typickými bouřkovými srážkami jsou intenzivní deště, někdy doprovázené krupkami nebo kroupami. Vyskytují se především v letním období a způsobují škody zejména v zemědělství. Viz též krupobitíintenzita srážekpřeháňkydéšť přívalový.

angl. thundery precipitation; slov. búrkové zrážky; rus. грозовые осадки;

déšť přívalový, příval — déšť velké intenzity a v našich oblastech převážně krátkého trvání a malého plošného rozsahu. Většinou se jedná o silné konv. srážky. Přívalový déšť způsobuje prudké rozvodnění malých toků a značné zatížení kanalizačních sítí. Údaje o přívalových deštích (intenzita, trvání, četnost, doba opakování apod.) jsou nezbytné v hydrotechnických výpočtech. Kritéria přívalového deště nejsou jednotná, např. podle G. Hellmanna je za přívalový považován déšť s úhrnem srážek 10 až 80 mm za dobu kratší než 180 minut. Viz též vztah Wussovůvvztah Němcůvextrémy srážekpovodeň.

slov. lejak; rus. ливень, ливневой дождь, проливной дождь;

krupobití — srážka tvořená kroupami. Krupobití patří k nebezpečným jevům, které se mohou vyskytnout při konv. bouřích. Trvá zpravidla jen několik minut, výjimečně i půl hodiny, a  zasahuje obvykle jen omezenou oblast. Vyskytuje se převážně v teplé roč. době v odpoledních hodinách. Někdy mívá charakter živelních pohrom, zvláště při značné hustotě a velikosti krup a v případě, že je zasažena rozsáhlejší oblast hlavně před sklizní. K včasné identifikaci krupobití slouží meteorologické radiolokátory. Vzhledem k malému měřítku a složitosti procesů, při nichž dochází k vývoji krup, není dostatečně prostorově a časově lokalizovaná předpověď krupobití zatím možná. Viz též ochrana před krupobitímizochalaza.

angl. hailstorm; slov. krupobitie; rus. градобитие;

intenzita srážek — množství srážek vypadlých za jednotku času. Podle doporučení Světové meteorologické organizace se intenzita srážek udává v mm.h–1s přesností na 10–2 mm.h–1, resp. v kg.m–2.s–1 s přesností na 10–5 kg.m–2.s–1.
Tzv. okamžitá intenzita dešťových srážek se měří intenzografy. Prům. intenzita srážek se vyhodnocuje z údajů srážkoměrů. Intenzita srážek má zásadní význam v hydrologii, ve vodním hospodářství a celé řadě dalších odvětví. Intenzita srážek je na met. stanicích subjektivně odhadována pozorovateli s přihlédnutím na hodnotu intenzity srážek, získanou zpracováním dat srážkoměru a zaznamenávána kódovými čísly pro stav počasí kódu SYNOP. Viz též extrémy atmosférických srážekvztah Wussovůvvztah Z–I.

angl. precipitation intensity; slov. intenzita zrážok; rus. интенсивность осадков;

virga (vir), pruhy srážkové — jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Má tvar srážkových pruhů, které směřují svisle nebo šikmo pod základnu oblaku a nedosahují však k zemskému povrchu. Virga se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože srážkové pruhy lze považovat za prodloužení oblaku. Vyskytuje se nejčastěji u druhů cirrocumulusaltocumulusaltostratusnimbostratusstratocumuluscumulus a cumulonimbus.

angl. virga; slov. virga; rus. полосы падения;

praecipitatio (pra) — jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Znamená, že z oblaků vypadávají atm. srážky (déšť, mrholení, sníh, zmrzlý déšť, krupky, kroupy aj.) dosahující až k zemskému povrchu. Vyskytuje se nejčastěji u  druhů altostratusnimbostratusstratocumulusstratuscumuluscumulonimbus. Tento jev se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože vypadávající srážky tvoří jakoby prodloužení oblaku; jinak patří srážky mezi hydrometeory. Viz též virga.

angl. praecipitatio; slov. praecipitatio; rus. осадки;

intenzita bouřky — intenzita a četnost el. výbojů blesků bouřky na stanici nebo vzdálené bouřky, nikoliv však intenzita průvodních jevů, jako jsou srážky, húlava nebo rychlost nárazů větru. Rozlišuje se bouřka slabá, mírná a silná, přesná kritéria pro určování intenzity bouřky nejsou stanovena. Viz též intenzita bouřkové činnosti.

angl. thunderstorm intensity; slov. intenzita búrky; rus. интенсивность грозы;

intenzita bouřkové činnosti — parametr stanovený z dlouhodobého pozorování bouřek, vycházející z prům. počtu dní s bouřkou na stanici nebo vzdálenou bouřkou za rok nebo z prům. doby trvání bouřek v hodinách za rok. Intenzita bouřkové činnosti je zákl. charakteristikou pro stanovení četnosti škod na techn., zejména elektrotechnických zařízeních. Pro tyto účely se používá k vyjádření intenzity bouřkové činnosti ještě dalších upřesňujících údajů, jako prům. počtu úderů blesku do země (n.rok–1.km–2) a prům. počtu výbojů blesku v oblacích se stejným rozměrem. Ke stanovení těchto parametrů, které jsou časově značně proměnlivé, se užívá systémů detekce blesků. Za min. dobu pozorování se považuje desetileté období. Viz též mapa izobrontmapa izoceraunickáintenzita výbojů blesku do zeměintenzita výbojů blesku mezi oblaky.

angl. thunderstorm intensity; slov. intenzita búrkovej činnosti; rus. интенсивность грозовой деятельности;

intenzita výbojů blesku do země — vyjadřuje plošnou hustotu výbojů blesku do země za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo rok. V tech. praxi se udává prům. hustota úderů na 1 km2  za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování. Hustota se zjišťuje nejčastěji počítači výbojů blesku. Mapy intenzity výbojů blesku do země jsou nejvhodnějším výchozím podkladem pro stanovení pravděpodobnosti úderu blesku do objektu.

angl. ground discharge rate; slov. intenzita výbojov blesku do zeme; rus. интенсивность разрядов молний в землю;

intenzita výbojů blesku mezi oblaky — vyjadřuje plošnou hustotu výbojů blesku mezi oblaky za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo za rok. V tech. praxi se udává prům. hustota výbojů na 1 km2  za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování.

angl. cloud to cloud lightning intensity; slov. intenzita výbojov blesku medzi oblakmi; rus. интенсивность разрядов молний между облаками;

fronta zvlněná — pomalu se pohybující frontální rozhraní, obvykle ležící v úzké brázdě nízkého tlaku vzduchu nebo v oblasti, kde izobary protínají frontu pod malým úhlem. Na tomto rozhraní se vlivem dynamických, řidčeji orografických příčin tvoří vlny. Nejčastěji se přitom určitý úsek studené fronty mění vlivem změněných cirkulačních podmínek na teplou frontu. V tomto případě mluvíme o zvlněné studené frontě. Vzácně můžeme pozorovat vlny na teplé frontě, přičemž určitý úsek teplé fronty přijímá charakter studené fronty, a potom mluvíme o zvlněné teplé frontě. Trvají-li podmínky cyklogeneze dostatečně dlouho, tvoří se na vrcholu frontální vlny nová cyklona. Viz též brázda tvaru V.

angl. waving front; slov. zvlnený front; rus. волновой фронт;

fronta studená — fronta nebo její část, která se pohybuje směrem na stranu teplého vzduchu. Vzniká obvykle na hlavní frontě v  týlu cyklony. Na studené frontě se oblačnost vytváří především ve výstupné části teplého přenosového pásu. Typická oblačnost v blízkosti frontální čáry je charakteristická výskytem oblaků druhu cumulonimbus, v letním období obvykle doprovázená bouřkami, húlavami, dešti v přeháňkách, popř. kroupami. Intenzita těchto jevů souvisí se sklonem frontymírou stability teplého vzduchu vytlačovaného klínem studeného vzduchu. Na oblast oblaků druhu cumulonimbus někdy navazuje oblačnost druhu nimbostratusaltostratus a cirrostratus, někdy však za touto oblastí následuje rychlé vyjasňování. Podle rozložení výstupných pohybů podél celé frontální plochy rozeznáváme studenou frontu charakteru anafronty a  studenou frontu charakteru katafronty, přičemž jedna studená fronta může být v určité části anafrontou a v jiné katafrontou. Někteří autoři hovoří o dělení na studenou frontu prvního druhu a studenou frontu druhého druhu. U studené fronty pozorujeme obvykle pokles tlaku vzduchu před frontou a rychlý vzestup za ní. Viz též fronta teplá.

angl. cold front; slov. studený front; rus. холодный фронт;

fronta teplá — fronta nebo její část, která se pohybuje směrem na stranu studeného vzduchu. Je anafrontou. V teplém vzduchu, který vykluzuje po frontální ploše, vzniká charakteristický oblačný systém s pásmem trvalých srážek širokým obvykle 300 až 400 km. Podle teorie přenosových pásů může za vznik oblačnosti z velké části hlavně teplý přenosový pás, nízké oblaky mohou vznikat i ve studeném přenosovém pásu. Srážky obvykle vypadávají před frontální čarou. Frontální oblačnost začíná většinou oblaky druhu cirrus a cirrostratus, které přecházejí v altostratus a nimbostratus. V oblasti srážek se pod nimi může vyskytovat stratus fractus. V případě typu „warm front shield“ se v  teplém přenosovém pásu vytváří oblačnost i za frontou a mohou z ní vypadávat i trvalé srážky. Průměrný sklon teplé fronty je 1:150 až 1:250, v blízkosti zemského povrchu je v důsledku tření ještě menší. Před přechodem teplé fronty pozorujeme pokles tlaku vzduchu, čili zápornou hodnotu tlakové tendence, v zimě i předfrontální mlhy. Teplá fronta vzniká v přední části frontální cyklony. Viz též fronta studenávlečka teplé fronty.

angl. warm front; slov. teplý front; rus. теплый фронт;

fronta podružná — atmosférická fronta oddělující různé části téže vzduchové hmoty. Obvykle se vyskytují podružné studené fronty, což jsou fronty uvnitř horizontálně nestejnorodého arktického vzduchu nebo vzduchu mírných šířek, za nimiž postupuje chladnější část této vzduchové hmoty. Často se vyskytují v týlu cyklony za hlavní frontou a mají oproti ní menší vert. rozsah. Zasahují pouze spodní, nanejvýš stř. troposféru.

angl. secondary front; slov. podružný front; rus. вторичный фронт;

náraz větru, poryv větru — krátkodobé zvýšení rychlosti větru, popř. krátkodobý odklon od trvalejšího směru větru, stanovený rozdílně pro různé tech. účely. Obecně se pro met. potřeby uznávají za kritéria pro náraz větru převýšení průměru o 5 m.s–1 na dobu alespoň 1 s, avšak nejvýše 20 s, anebo odklon směru o více než 45° na dobu alespoň 1 s, ne však více než 20 s. Kritéria pro směr větru nejsou dosud všeobecně uznávána. Náraz větru bývá vyvolán mech. nebo termickými vlivy a v některých případech má znatelnou opakovací frekvenci. Náraz větru se nesmí zaměňovat s pulsací větru. Viz též vítr nárazovitýamplituda nárazu větrufrekvence nárazů větru.

angl. gust; slov. náraz vetra; rus. порыв ветра;

vítr nárazovitý — vítr krátkodobě měnící rychlost o více než 5 m/s (není normováno). V letecké meteorologii se jedná o nárazovitý vítr, pokud maximální rychlost větru přesáhne průměrnou rychlost větru o 10 kt (5 m/s) a vice během posledních 10 minut před pozorováním v případě zpráv METAR/SPECI a o 5 kt nebo více v místních pravidelných a mimořádných zprávách. Nejčastější příčinou nárazovitého větru je turbulence vyvolaná blízkými překážkami nebo přechod vírů v závětřívětších překážek, popř. vírů vznikajících po uvolňování přehřátého stoupajícího vzduchu nebo přechod húlavatmosférických frontgust front aj. Viz též náraz větrupulzace větru.

angl. gusty wind; slov. nárazovitý vietor; rus. порывистый ветер;

Další meteorologické výrazy a názvy najdete v kompletním slovníku* ze kterého jsem čerpal pro tento článek.

Zpět     Úvodní stránka
Tvorba webových stránek na PageRide | Nahlásit obsah